Dědeček má doma poháry ze svého mládí

Můj dědeček se celý svůj život věnoval sportu. Konkrétně běhu ve kterém byl opravdu velice dobrý. Děda se účastnil různých sportovních turnajů a díky tomu získal různé poháry. Všechny tyto trofeje má vystavené po celém domě a je na ně patřičně pyšný. Pořád je oprašuje a má obavy, aby se třeba nějak nepoškodily. Vzpomínám si, že když jsem byl malý a trávil jsem u něj prázdniny, tak jsem si chtěl s poháry hrát a dědeček mi to nedovolil. Měl strach, že bych je asi poničil. Dnes už jsem dospělý a naprosto ho chápu. I já bych měl o tyto trofeje strach. Sám bych je svým dětem určitě nepůjčil.

Já poháry nikdy nezískal

Kladný vztah ke sportu jsem zdědil po svém dědečkovi. Já však nikdy žádné poháry nezískal. Jsem líný trénovat a tak se sportu věnuji jen rekreačně. O víkendu chodívám běhat a občas zajdu s kamarády na tenis. V týdnu jsem celkem dost pracovně vytížený a tak na nějaké sportování nemám ani myšlenky. Nechci se vymlouvat, ale moje povolání je celkem dost fyzicky náročné a tak jsem vždycky rád, že si jdu po práci lehnout. Občas mě mrzí, že jsem nikdy žádné poháry nezískal, ale má lenost je prostě silnější. I přesto mám sport moc rád a myslím si, že mám i celkem dobrou fyzičku.